Dháka

Dháka, angl. Dacca - hl.m. Bangladéše v deltě Gangy-Brahmaputry, 1,31 mil. obyv. Polit, a hosp. středisko státu. Prům. juty, bavlnářský, hedvábnický, sklář., gumárenský, sir-kařský, prům. hnojiv, energetiky. Dop. křižovatka. Univ. (zal. 1921), těch.; věd. výzk. ústavy.

De Gasperi Alcide

De Gasperi Alcide, 1881—1954, it. burŽ. politik; 1943 — 44 gen. tajemník Ki. dem. strany, 1944 — 46 a 1951 — 53 min. zahr. věcí, 1945-53 min. předseda.

Bontemps

Bontemps [-tam] Pierre, asi 1507 až asi 1570, fr. sochař; pro král. dvůr vytvořil mramorový reliéf čtyř ročních období (Fontainebleau) a náhrobek Františka I. (Saint-Denis), inspirované antikou a ovlivněné it. manýrismem. Bontok viz Igoroti.

Beijerinck

Beijerinck [bejerink] Martinus IVillem, 1851 — 1931, niz. botanik a mikro-biolog. Izoloval bakterie z kořenů bobovitých rostlin. Jeden z prvých průkopníků virologie.

Beckmann

Beckmann [bek-] Ernst, 1853 — 1923, něm. chemik; prof. univ. v Erlangen. Objevitel po něm nazvaného katalytického přesmyku ketoxymů (deriváty ketonů) vedoucího k substituovaným amidům kyselin (Beckmannův pře-smyk).

Antropologický typ

antropologický typ [řec.], soubor tělesných, tvarových i barevných znaků člověka, podle nichž se dělí lidská plemena na menší skupiny. Zákl. a. t. vyskytující se u europoidního plemene: např. alpínský, baltický, dinárský, me-diteránní, nordický. — Názory na třídění i nomenklaturu se různí; novější klasifikace se opirá o různé fyziol. znaky, např. o krevní skupiny, antropologie [řec.], věda o člověku, o jeho pův. a vývoji, o vzniku jeho plemen i o proměnlivosti stavby lidského těla. Tvoří přechod od morfologie a fyziol. člověka k dějinám (Engels). Dělí se na paleoantr. a hist. a., na a. etnickou, tj na studium lidských plemen a antr. typů, a na a. fyzickou, která studuje hl. lidskou onto-genezi a variabilitu člověka. — A. se začala rozvíjet již ve starověku v souvislosti s rozvojem anat. Jako samostatný obor však vznikla až v 18.st. (1775, Blumenbach). V.t. tabulka Historický vývoj antropologie, antropologie filozofická, směr a disciplína v součas. burž. filoz., soustřeďující se na ideál, interpretaci problémů člověka. Vyjadřuje spol. krizi v podobě mystifikace krizových jevů v osobnosti. Na misto společensko-hist. podstaty člověka staví jakýsi věčný, duchovní princip; rozklad burž. osobnosti vykládá jako výraz metafyzických konfliktů lidského bytí; na rozdíl od úsilí klasického burž. myšlení pochopit racionálně a humanisticky podstatu člověka je soudobá a. f. zaměřena agnosticky a iracionalisticky a často ústí v teologii. Kromě přímých představitelů (Scheller, Gehlen) proniká a. f. většinu soudobých burž. směrů, zvláště fenomenologii, existencialismus a personalismus. Revizionismus využívá a. f. k hlásání individualismu a subjektivismu.

Boy-Žeieňski

Boy-Žeieňski [boj-že-ň-] Tadeusz, 1874 až 1941 (popraven nacisty ve Lvově), pol. spisovatel a lit. kritik; prof. univ. ve Lvově, překl. a propagátor fr. liter., zvi. jejích pokrokových a reál. hodnot (Balzac). Autor studií o pol. a svět. liter., sat. veršů a šansonů.